Tvorba kvaší

Dobrý den přátelé,

říkáte si, že by bylo super někdy začít malovat, ale prostě ten čas a prostor pro to není? Shánět se po plátnu nataženém na rámu a olejových barvách ředěných pouze terpentýnem je moc těžké? A co potom temperka, se kterou po zaschnutí už není moc co zachraňovat a s akrylem už jakbysmet?

Tož to mám pro vás dobrou zprávu. Slyšeli jste někdy o kvaši? Jedná se o vodou ředitelné barvy, které po zaschnutí můžete kdykoli vodou a štětcem oživit - a to nejen na paletě ale i samozřejmě i na obrázku samotném. Je to jedinné médium svého druhu s touto vlastností - i po 5 letech mužete barvy vodou oživit - toto je možné pak už pouze samozřejmě u digitální tvorby :-)

Já kvaš miluji. Jedná se de facto o vodové barvy, kde je pigment navázán většinou na gumu arabic. Většinou je sehnatelný v malých tubách po 15 či 20 ml. Z osvědčených výrobců doporučuji winsorandnewton nebo Daler Rowney. Zde přidávám foto mé "Burnt umber" a Ultramarine od obou výrobců - pořídil jsem jich v Anglii před rokem a vážím si jich velice. Též začínám se značkou Pebeo, ale zatím s ní tvořím krátce, tak nechci recenzi uspěchat. Nicméně dva předchozí zmínění jsou značkami kvality za rozumnou cenu.

Většinou můžete tvořit na jakýkoliv papír dostatečné tuhosti, jelikož ho budete namáčet. Já používám rád 300 gramový obyčejný aquarelový papír nebo i třeba zadní strany z bloků - takové ty "odpady", které jsou však velmi hezky tonizované. Většinou na takové tvořím skice či drobné malůvky kompozic a nápadů:

Můj Kvašový "sketchbook" vytvořen ze zadních stran starých skicáků, bloků apod. - žádný matroš nesmí přijít na zmar :-)

Také s kvaší můžete tvořit na plátně, tak jakobyste tvořili s olejovkama. Nehledě ale na to jaký použijete materiál s kvaší můžete tvořit transparetně ze začátku a postupně budovat vrsty do plné opacitnosti (kryvosti - pro nedostatek vyjadřovacích pomůcek v Češtině) Čím více bílé přidáte tím opacitnější (macatější) a texturálnější vrstva. To jak pracovat s kvaší skvěle popisuje video od Standy Prokopenka v jeho Vánočním videu! 

Na jemný papír 300 gms malého sketchbooku, který jsem v čechách zatím po svém návratu nesehnal jménem "Blockinford" se tvoří také na výsost dobře. V tomto článku z minulého roku popisuji, jak se kvaš hodí na tzv. Master studies, kde objevujete procesy, myšlení vašich hrdinů, tím, že kopírujete jejich tvorbu - postupně: After (označení "After" znamená přiznaná kopie) Cornwell, after Leyendecker, after Frazetta - jestli je neznáte (všichni už bohužel neboštíci), rozhodně zagooglite...

Kdyby Vás práce v kvaši zajímala a chtěli jste víc do hloubky rozebrání či snad i tutoriál na YT (ano mám velice tajný YT kanál s jedním mocným videem) dejte echo...

PEŤOUS

JOHN SINGER SARGENT - aneb "Malíři co kdysi brázdili Zemičku naši"

Ahojte lidi,

nevím, jak se to má s povědomím o representativním realismu a jeho historii ve světovém měřítku mezi námi Čechy. Mám pocit, že hodně lidí u nás nezná umělce, které hodlám zmínit v těchto krátkých příspěvcích a proto si myslím, že tyto příspěvky můžou být užitečné. 

Mnoho z vás určitě zná Alphonze Muchu, který se jako Čech zařadil mezi velikány celosvětově. Dalším takovým zářným příkladem může být velice produktivní ilustrátor Zdeněk Burian. 

Dnes bych se rád ohlédl za umělcem, kterého považuji za nejlepší portértistu, který kdy brázdil naši zem: John Singer Sargent, který byl narozen 12. ledna 1856 a zemřel 14. dubna roku 1925. Američan, který však vzdělání v klasickém representativním umění dosáhl v Paříži, ve slavné škole Ecole des Beaux-Arts. Byl též slavným žákem Caroluse Durana. John se řadí do linie tzv. "Brown school painters" neboli "školy šedých umělců", kteří tvořili převážně uvnitř - indoors (zejména v akademických letech) pod severním světlem, které je nejvíce stále a mění se během dne minimálně. Škola šedých umělců se nazývá tak jak se nazývá protože když tvoříte pod měkkým světlem uvnitř za zavřenými dveřmi, barvy většinou bývají dost utlumené - né tak vividní - prostě šedé.

Po letech slavného portrétování americké, anglické a pařížské smetánky se Johnovi jeho řemeslo malinko zprotivilo a tak se rozhodl malovat jen pro sebe - na cestách. Z olejomalby přesedlal převážně na vodové barvy. Někdy i venku na cestách však olej používal. Výsledkem je impressionistické zacházení s barvami (silně vividní) na obrazech plných slunečního svitu, avšak při stálém zachování tzv. Chiaroscuro efektu neboli silného rozdílu mezi stínem a světlem, kde cit pro tuto záležitost vyzískal právě tvorbou portrétů za zavřenými dveřmi. Dle mého názoru je spojení jeho academického vzdělání klasického ateliéru (rozumějme šedé školy - indoors) a jeho impressionistického zacházení s barvami mnohokrát silnější než u umělců klasického impressionismu, tak jak ho známe, kteří neuměli zachytit tolik iluzi třídimenzionality (Monet, Degas a další) 

Tady je pár příkladů s drobným komentářem k technice a ideami za danou tvorbou:

Tento obraz je považován za "Skicu" olejovými barvami. Jednalo se podlé mého o maximálně hodinovou skicu. Z výrazu tváře modelky je vidět, že asi ve větru dosti trpěla. Tento obraz je typickým příkladem jak čerstvě řemeslo Johna vypadalo plus jeho silné spojení impressionistických barev a smyslu pro trojrozměrnost! 

Schválně vybírám Johnovi rychlé skice a studie z důvodů, že to jsou právě ty nej nej perly, které nám pomohou ocenit práci mistra. Tato opět skica v oleji za zavřenými dveřmi (Brown school) je krásnou ukázkou toho, jak svěží portrét může být. Perfektní smysl pro trojrozměrnost. Všiměte si také, jak je práce štětcem čím dál tím víc "na lajdáka" čím více se vzdalujem od bodu zájmu (obličej). Přesně tak nás John přiměje se podívat subjektu do očí. 

Lekce kompozice. Když přimlžíte oči tak na 50procent, můžete vidět krásný abstraktní design celé kompozice - černý pruh tvořený muzikanty a fokální bod garderóby tanečnice s její mistrně namalovanou rukou. Stíny na zdi jsou už jen krásnou tečkou za perfektní náladou celého obrazu. 

Autoportét Johna Singera Sargenta samého. Toto je provedení, které využíval pro všechny jeho potrét-zakázky. Silné "Chiaroscuro", perfektní a šťavnatá práce se štětcem (on se opravdu nebál na štětiny jeho štetce nabrat bakulu barvy). Každá "rána" štětcem byla precizně promyšlena dopředu a položena o to precizněji, aby nemusela být později složitě odstraňována. Tímto způsobem mistr docílil efektu, kdy obraz vypadá "fresh" a bez námahy, nicméně nic nemůže být blíž pravdě než poctivá a trpělivá, pomalá a promyšlená malba. Ta čerstvost a odpich ve finálním obrazu je jen iluze :-) Existuje spoustu poznámek od Johna samotného, jak si někdy malbu obrazu vyloženě protrpěl a někdy musel začít X-krát znovu.

A na závěr jeho aligátoři vyhřívající se na šluníčku - mistrnná práce s vodovými barvami. Toto je přesně příklad (a na webu můžete najít asi tak milion dalších) proč i venku John Singer Sargent dle mého názoru silně vyčníval na celým impressionistickým hnutím. Protože John uměl perfektně kreslit a nebál se proporcí (díky klasickému tréninku), i takovýto složitý objekt zvádl s bravůrou. Kvalita barev a harmonie barev za impressionismem nikterak nezaostává - naopak. 

Sargent byl mistr, nasekal neuvěřitelné množství práce a výše uvedené je pouze jen výňatek/nicotné procento z toho, co stvořil. Kdyby vás napadlo, co byste se o něm chtěli dozvědět dál, rozhodně dejte vědět a já se vynasnažím v novém článku. 

Peťas

Zrcadlo místo hodin živého figurativu.

Dneska jsem se ve 4 ráno probudil s tím, že se mi nechce už spát (dost divný) a tak jsem se rozhodl, že do budíku budu prostě skicovat. Vzal jsem staré rozstřihané obálky, které mají příjemnou neutrální šeď, plnící pero s černou tuší a křídu. U stolu mám zrcadlo a jelikož jsem byl línej se obléci, tak jsem spatřil příležitost udělat anatomické studie na sobě samém. 

Zrcadlo poskytuje analogickou interpretaci vnímaného obrazu uplně stejně, jako byste byli na hodině živého figurativu. Optický vjem je prostě stejný. Je to mnohem lepší metoda než pracovat z fotek, které občas klamou. Zejména pak přechody mezi jednotlivými tvary objektu mají daleko širší škálů tzv. Edges (hran), které vyjadřují, jak je přechod mezi stínem a světlem razantní nebo naopak gradující. Foťák má tendenci tuto "šířku pole" zploštit a hodně věcí zaostřit. Když děláte studie tzv. "life" máte daleko pravdivější info ohledně edges (hran), vidíte víc ve stíněch (fotky mají tendence stíny více tmavit) a tvoříte-li v barvě, barevnost je více pravdivá než fotky - fotky obecně "vybělují" v nejsvětlejších pasážích a vyseparovávají vividnost barvy ve stínech. 

Nemáte-li tedy ve vašem městě hodiny živého figurativu (u nás ve Žďáře zatím o ničem nevím) nebo se vám, máte-li to štěstí hodiny aktu v okolí mít, nechce kvůli dopravě trmácet hodinu tam a hodinu zpět, zrcadlo je opravdu skvělý pomocník. Nebo i Vaše družka/druh mohou posloužit stejně - chce se-li jim tedy nechybně nějakou tu chvilku pózovat...

Já byl po probuzení ready za 3 minuty, což je fakt výhoda a zbavuje vás to rozhodovací paralýzy. Za 45 minut jsem vytvořil zhruba 3 skicy. Tvořit perem s inkoustem je dobrá volba, jelikož nemáte možnost věci vygumovat - opravit. Učí vás to být rozhodnými a většinou linku rozhodnout předem v hlavě - zanalyzovat ji. Pero navíc podporuje vaši potřebu popsat formu/objekt více třídimenzionálně nutíce vás zaměřit se na kvalitní STRUKTURU - jeden ze dvou základních pilířu kresby! 

Není však radno, domnívám se, zapomínat na GESTO a protože pero nejde vymazat, gesturální linky "prokukují" krz skice, což vám ve vašem skicáku může pomoci jako památka na vaše myšlenkové pochody při analyzaci gesta - neboli energie pózy. I za 5 let až otevřete skicák vám tyto linky napoví jak jste o té energii přemýšleli - je to něco jako pohled do minulosti. 

Ranní skica No.1

Ranní skica No.2

Ranní skica No.3

Díky za váš čas, tož trika dolů, zrcadlo na stůl a praxe může započít...

Peťas

2 nejdůležitější aspekty úspěšné kresby

Ahoj Tě znovu,

To je cvrkot viď? Novej příspěvek na bloggu. Tak nějak jsem si předsevzal, že se tady budu snažit vždy něco plodit 20 minut poté, co dojím, abych si z blogaření vytvořil solidní a hezký návyk, takže se můžeš těšit na přehlšle informací (to víš jím tak nějak často :-)) No a 20 minut jsem si zvolil proto, abych začal pozvolna a mě se to nepřesytilo a já pak zase neskonal a půl roku nic nenapsal.

Dneska bych se rád opřel do dvou základních pilířů kresby a reprezentativního umění obecně, o kterých jsem přesvědčen, že jsou pro solidní tvorbu esenciální (né, že bych to jako vymyslel - převzal jsem to od jiných - Třeba Steve Huston. To je dravec! Určitě se mrkni na jeho práci přes google). Je jedno ať už se jedná o rychlou skicu na novinový papír, malbu či nástěnnou fresku - tyto základní principy jsou uplatnitelné za jakýchkoli podmínek. Těmito základními prvky jsou:

GESTO
STRUKTURA

Zjednodušeně řečeno GESTO je fluidita, "ladnost", živelnost representovaného objektu. Je to základní prvek, od kterého se všechno odvíjí. Je to energie, který daný objekt obsahuje. Analogicky v muzice se jedná o melodii a celkovou kompozici, která drží všechno pohromadě. V tanci je to celá sestava baletky, v literatuře je to zápletka atd. atd. Jedná se o konektivní prvek, jedná se o duši, která spojuje jednotlivé prvky ladně do sebe. Je to například ladnost přechodu ruky od ramene přes loket až po zápěstí v případě figurální kresby)

Obr. 1. Příklady GESTURÁLNÍ kresby - Je dobré si dát max. 1 až 2 minuty na tyto rychlé skici, aby jsi neměl/a čas být přehlcen/a detaily - je dobré být nucen zachytit esenciálno pózy - právě tu fuiditu:

Zjednodušeným vyjádřením STRUKTURY je třídimensionalita, architektura daných jednotlivých částí zobrazovaného objektu, ať už jde o cokoli. Je to to, co dává objektu pocit hloubky, výšky a šířky. Je to naše snaha ziluzionizovat (hmm pane to je mi slovo :-) ) pocit 3D na fyzičnu a naturální 2D povaze papíru, plátna, zdi. Analogicky do muziky převzato, úlohu strutury plní akord, nota, či jednotlivý nástroj celého orchestru. V literatuře to jsou jednotlivé postavy daného románu, prostředí apod. V tanci jednotlivé kroky choreografie...

Obr.2. Studie STRUKTURY na příkladu paže a palce. Jak mužeš v případě paže vidět pod strukturální analýzou je ve formě takzvaných "ghost lines", což by se dalo volně do češtiny přeložit jako "Mlhavé linky" stále vidět moje gesturální kresba. Tím chci říct, že Gesto předchází Strukturu:

GESTO je velmi těžké racionálně uchopit. Je to ta schopnost pravé hemisféry, to vcítění se do objektu a jeho ladnosti. V gestu se můžeme snažit dosáhnout mistrovství celý život a nemusí se nám to povést - proto musíme mít rádi tu cestu za ním. STRUKTURA je naopak vcelku dobře pochopitelná. Je to prvek, prostředek, kterým víceméně popisujeme danou věc pomocí různých pomůcek - například šrafa, stínování apod. S pochopením této problamatiky Ti mohou pomoci lidé, kteří už si prošli trništěm a tak Ti můžou mnohdy zkrátit cestu o desetiletí. Proto je dobré si vyhledat mentory. V realmu portréru a figury to může být například Stan Prokopenko na youtube. Z knih bych pro začátek rozhodně doporučil knihy Andrew Loomise. 

Jenom lehce odbočím:

Věřím, že v kresbě a malbě a pictoriální tvorbě obecně neexistují pěvně stanovená pravidla. Pouze spíše poučky - doporučení vycházející z praxe. Když Ti někdo bude zatvrzele tvrdit, že něco nesmíš! měj se na pozoru a vždy to filtruj přes svoje racionálno a svoje vědomí. Např. když Ti řeknou, že se tužka nesmí mudlat je potřeba to brát z rozvahou. 

Výše zmíněný odstavec uvádím jako prerikvizitu pro všechny "poučky", kterými tady budu házet do pléna. Prostě je potřeba to brát s klidem :-) 

A tu je jedna z oněch pouček (čti doporučeních),  která přinesla léty ověřená praxe statisíců umělců po selém světě: GESTO VŽDY PŘEDCHÁZÍ STRUKTURU. Je to už dáno povahou oněch dvou aspektů - Gesto je konektivita konstrukční součástí. Gesto je celek, konstrukce jsou dílčí části. Proto je vždy dobré, ať už se jedná o dílo jakéhokoli rozsahu, začít uvolněně gestem a strukturu "lepit" na něj.

Ať se jedná o jakékoli umělecké odvětví mezi gestem a strukturou existuje tzv. Fine Line - ideální rozpoložení řekl bych. Je to akt balancování, kdy vyvažujem oba aspekty proti sobě. Když máme dílko pouze gesturální, může působit mlhavě bez solidních základů a ploše. Máme-li v díle zase moc struktury bez patřičné fluidity může náš záměr vypadat jako takový malý Frankenstein. 

A to by bylo pro dnešek asi vše. Děkuji Ti za Tvůj čas čtení těchto řádků. Pokud by jsi měl/a něco konkrétního na srdci, čemu bych se mohl pověnovat nebo vysvětlit, určitě neváhej nechat komentář dole v sekci pro komentáře nebo se vždycky rád dozvím, jak svoji práci zlepšit, takže i konstruktivní kritika je vítaná. Publikovat na blog budu poměrně často a jestli nechceš, aby Ti něco uteklo, můžeš se přihlásit k odběru novinek - stačí v pravo zadat tvoji mailovku (kolonka Subscribe for a news). 

Peťa

A teď už jenom sluchadla (s podcastem), káva a hurá na comiksy, přecejen tam visí deadline

Bloggaření o tom jak kreslit!

Dobrý den člověče,

je to chvíle (půl roku), co jsem tu naposled na nástěnku "přilepil" nějaký ten příspěvek o tom, jak tvořím a co si myslím, že jsou zásadní principy, chceme-li tvořit representativně - myšleno tak nějak kreslit, malovat objekty, se kterými jsme jistým smyslem familiérní. O abstraktním umění bohužel nemám páru! (Nicméně i abstrakce má v representativním umění místo, ale o tom až jindy)

Do teď (myšleno do mého posledního příspěvku z lednu letošního roku :-) ) jsem vedl tento blog jen v Angličtině - to víš tak nějak se do toho jazyka obout bylo potřeba. To se dneškem mění. Napravo tohoto blogu, na tom sloupci, kde je bio o mně a archiv a nějaké ty odkazy je i možnost nastavení v jakém jazyku můžeš příspěvky číst. Nicméně všechny staré příspěvky zůstanou pouze v Angličtině (To celý překládat - to by byla práce na celý prázdniny). Máš-li zájem přečíst si i tyto starší příspěvky klikni si sem:

https://petrstranikart.blogspot.com/search/label/EN

Tento blog je hlavně o tom jak co dělám, proč to dělám a PROČ zrovna i pro Tebe by mohl být obor representativního umění přínosný! (benefity jako že vyklidníš, vyseparuješ myšlenky co Tě trápi atd. atd.), nehledě na to, že si můžeš zplodit něco na stěnu, co tě bude těšit)

Nicméně i filosofie života a psychologie si myslím, že jde v ruku v ruce s tvořivostí, takže se můžeš těšit i na tyto aspekty probírné do hloubky.

Pro ty, co mě ještě neznají (majoritní většina z vás) vás zvu mrkout na mé ofiko stránky: https://stranikart.com/cs_cz/

Momentálně se věnuji tvorbě komiksu s Jonášem Ledeckým, který by měl vyjít někdy kolem prázdnin - nevím jak to je s tiskem a produkcí nicméně já mám deadline nastavený takhle. Komiks je na základě povídek od Karla Čapka s názvem z jedné a druhé Kapsy. Scénář má komplet na starosti Jonáš. Kdo byste neznal tohoto komiksového výtvarníka tak tu je link:

https://jonasledecky.myportfolio.com/work

Jonáš je "trhač" v dobrém slova smyslu a jeho disciplínu pro komiks (Je to těžký - až brutální obor) se snažím s jeho dohledem nasát, jelikož si myslím, že je to pro rozvoj jeden z nejlepších oborů (musíš ty scény z hlavy vytvořit - tvoření z hlavy bolí, tomu věř) 

Tu je pár ukázek z připravované povídky, kterou mám na starosti:

Noční scény budou podlity lehce desaturovanou modří a denní scény okrovou žlutí. Asi tak nějak jako by se tvořilo na tonovaném papíře, který Ti už svým vzevřením poskytne střední hodnotu šedi a ty pak buď přistínuješ pasáže co jsou tmavší nebo použiješ bílou křídu pro vše co je světlejší. Nejsem moc fanda tvorby v plných barvách - může to být moc pouťové a tím pádem odvádět pozornost od příběhu jako takového. 

JO PŘÍBĚH SE PTÁŠ?

Je to vlastně taková "lidská", náturou právě hezky česká detektivka z let první republiky, prostě z let poctivých četnických služeb. Víc Ti asi zatím prozradit nemůžu.

No nic to je tak všecko pro teď. Musím jít tvořit. Takže se těš (jestli jsem Tě namlsal teda) na příště. Můžu se opřít do toho jak dělám komiks, jak skicuju, či třeba maluju v oleji, jak přemýšlím o filosofii v umění. Poskytuju Ti to oplátkou za to, že svůj drahocený čas tráviš čtením těchto řádků.

Peťa