nevím, jak se to má s povědomím o representativním realismu a jeho historii ve světovém měřítku mezi námi Čechy. Mám pocit, že hodně lidí u nás nezná umělce, které hodlám zmínit v těchto krátkých příspěvcích a proto si myslím, že tyto příspěvky můžou být užitečné.
Mnoho z vás určitě zná Alphonze Muchu, který se jako Čech zařadil mezi velikány celosvětově. Dalším takovým zářným příkladem může být velice produktivní ilustrátor Zdeněk Burian.
Dnes bych se rád ohlédl za umělcem, kterého považuji za nejlepší portértistu, který kdy brázdil naši zem: John Singer Sargent, který byl narozen 12. ledna 1856 a zemřel 14. dubna roku 1925. Američan, který však vzdělání v klasickém representativním umění dosáhl v Paříži, ve slavné škole Ecole des Beaux-Arts. Byl též slavným žákem Caroluse Durana. John se řadí do linie tzv. "Brown school painters" neboli "školy šedých umělců", kteří tvořili převážně uvnitř - indoors (zejména v akademických letech) pod severním světlem, které je nejvíce stále a mění se během dne minimálně. Škola šedých umělců se nazývá tak jak se nazývá protože když tvoříte pod měkkým světlem uvnitř za zavřenými dveřmi, barvy většinou bývají dost utlumené - né tak vividní - prostě šedé.
Po letech slavného portrétování americké, anglické a pařížské smetánky se Johnovi jeho řemeslo malinko zprotivilo a tak se rozhodl malovat jen pro sebe - na cestách. Z olejomalby přesedlal převážně na vodové barvy. Někdy i venku na cestách však olej používal. Výsledkem je impressionistické zacházení s barvami (silně vividní) na obrazech plných slunečního svitu, avšak při stálém zachování tzv. Chiaroscuro efektu neboli silného rozdílu mezi stínem a světlem, kde cit pro tuto záležitost vyzískal právě tvorbou portrétů za zavřenými dveřmi. Dle mého názoru je spojení jeho academického vzdělání klasického ateliéru (rozumějme šedé školy - indoors) a jeho impressionistického zacházení s barvami mnohokrát silnější než u umělců klasického impressionismu, tak jak ho známe, kteří neuměli zachytit tolik iluzi třídimenzionality (Monet, Degas a další)
Tady je pár příkladů s drobným komentářem k technice a ideami za danou tvorbou:
Tento obraz je považován za "Skicu" olejovými barvami. Jednalo se podlé mého o maximálně hodinovou skicu. Z výrazu tváře modelky je vidět, že asi ve větru dosti trpěla. Tento obraz je typickým příkladem jak čerstvě řemeslo Johna vypadalo plus jeho silné spojení impressionistických barev a smyslu pro trojrozměrnost!
Schválně vybírám Johnovi rychlé skice a studie z důvodů, že to jsou právě ty nej nej perly, které nám pomohou ocenit práci mistra. Tato opět skica v oleji za zavřenými dveřmi (Brown school) je krásnou ukázkou toho, jak svěží portrét může být. Perfektní smysl pro trojrozměrnost. Všiměte si také, jak je práce štětcem čím dál tím víc "na lajdáka" čím více se vzdalujem od bodu zájmu (obličej). Přesně tak nás John přiměje se podívat subjektu do očí.
Lekce kompozice. Když přimlžíte oči tak na 50procent, můžete vidět krásný abstraktní design celé kompozice - černý pruh tvořený muzikanty a fokální bod garderóby tanečnice s její mistrně namalovanou rukou. Stíny na zdi jsou už jen krásnou tečkou za perfektní náladou celého obrazu.
Autoportét Johna Singera Sargenta samého. Toto je provedení, které využíval pro všechny jeho potrét-zakázky. Silné "Chiaroscuro", perfektní a šťavnatá práce se štětcem (on se opravdu nebál na štětiny jeho štetce nabrat bakulu barvy). Každá "rána" štětcem byla precizně promyšlena dopředu a položena o to precizněji, aby nemusela být později složitě odstraňována. Tímto způsobem mistr docílil efektu, kdy obraz vypadá "fresh" a bez námahy, nicméně nic nemůže být blíž pravdě než poctivá a trpělivá, pomalá a promyšlená malba. Ta čerstvost a odpich ve finálním obrazu je jen iluze :-) Existuje spoustu poznámek od Johna samotného, jak si někdy malbu obrazu vyloženě protrpěl a někdy musel začít X-krát znovu.
A na závěr jeho aligátoři vyhřívající se na šluníčku - mistrnná práce s vodovými barvami. Toto je přesně příklad (a na webu můžete najít asi tak milion dalších) proč i venku John Singer Sargent dle mého názoru silně vyčníval na celým impressionistickým hnutím. Protože John uměl perfektně kreslit a nebál se proporcí (díky klasickému tréninku), i takovýto složitý objekt zvádl s bravůrou. Kvalita barev a harmonie barev za impressionismem nikterak nezaostává - naopak.
Sargent byl mistr, nasekal neuvěřitelné množství práce a výše uvedené je pouze jen výňatek/nicotné procento z toho, co stvořil. Kdyby vás napadlo, co byste se o něm chtěli dozvědět dál, rozhodně dejte vědět a já se vynasnažím v novém článku.
Peťas
No comments:
Post a Comment