Tvorba kvaší

Dobrý den přátelé,

říkáte si, že by bylo super někdy začít malovat, ale prostě ten čas a prostor pro to není? Shánět se po plátnu nataženém na rámu a olejových barvách ředěných pouze terpentýnem je moc těžké? A co potom temperka, se kterou po zaschnutí už není moc co zachraňovat a s akrylem už jakbysmet?

Tož to mám pro vás dobrou zprávu. Slyšeli jste někdy o kvaši? Jedná se o vodou ředitelné barvy, které po zaschnutí můžete kdykoli vodou a štětcem oživit - a to nejen na paletě ale i samozřejmě i na obrázku samotném. Je to jedinné médium svého druhu s touto vlastností - i po 5 letech mužete barvy vodou oživit - toto je možné pak už pouze samozřejmě u digitální tvorby :-)

Já kvaš miluji. Jedná se de facto o vodové barvy, kde je pigment navázán většinou na gumu arabic. Většinou je sehnatelný v malých tubách po 15 či 20 ml. Z osvědčených výrobců doporučuji winsorandnewton nebo Daler Rowney. Zde přidávám foto mé "Burnt umber" a Ultramarine od obou výrobců - pořídil jsem jich v Anglii před rokem a vážím si jich velice. Též začínám se značkou Pebeo, ale zatím s ní tvořím krátce, tak nechci recenzi uspěchat. Nicméně dva předchozí zmínění jsou značkami kvality za rozumnou cenu.

Většinou můžete tvořit na jakýkoliv papír dostatečné tuhosti, jelikož ho budete namáčet. Já používám rád 300 gramový obyčejný aquarelový papír nebo i třeba zadní strany z bloků - takové ty "odpady", které jsou však velmi hezky tonizované. Většinou na takové tvořím skice či drobné malůvky kompozic a nápadů:

Můj Kvašový "sketchbook" vytvořen ze zadních stran starých skicáků, bloků apod. - žádný matroš nesmí přijít na zmar :-)

Také s kvaší můžete tvořit na plátně, tak jakobyste tvořili s olejovkama. Nehledě ale na to jaký použijete materiál s kvaší můžete tvořit transparetně ze začátku a postupně budovat vrsty do plné opacitnosti (kryvosti - pro nedostatek vyjadřovacích pomůcek v Češtině) Čím více bílé přidáte tím opacitnější (macatější) a texturálnější vrstva. To jak pracovat s kvaší skvěle popisuje video od Standy Prokopenka v jeho Vánočním videu! 

Na jemný papír 300 gms malého sketchbooku, který jsem v čechách zatím po svém návratu nesehnal jménem "Blockinford" se tvoří také na výsost dobře. V tomto článku z minulého roku popisuji, jak se kvaš hodí na tzv. Master studies, kde objevujete procesy, myšlení vašich hrdinů, tím, že kopírujete jejich tvorbu - postupně: After (označení "After" znamená přiznaná kopie) Cornwell, after Leyendecker, after Frazetta - jestli je neznáte (všichni už bohužel neboštíci), rozhodně zagooglite...

Kdyby Vás práce v kvaši zajímala a chtěli jste víc do hloubky rozebrání či snad i tutoriál na YT (ano mám velice tajný YT kanál s jedním mocným videem) dejte echo...

PEŤOUS

JOHN SINGER SARGENT - "greatest painters that grazed our planet" series

Hi there All you good people of the internet,

Here I did a blog post about one of the greatest painters of all the times in Czech Language. I did it mainly because there's not so much information on the man in Czech. But there was a request by one of my friends from UK, Pat, to make it in English so here it is. There's a myriad of info about Sargent but this could be considered my personal view on his work and his approach and why I think he was so invaluable. 

I mentioned in the Czech version that a lot of Czech people have a good understanding of two well known artists that came from Czech Republic which was Alphons Mucha and very prolific illustrator Zdenek Burian, but I will mention them in detail in the future. 

John Singer Sargent was born on 12th of January 1856 and died on 14th of April 1925. An american painter which had earned his formal classical art education in Paris in the famous Ecole des Beaux-Arts. He later became one of the most admired portrait painters in the high society in Europe as well as in USA. He was a pupil of Carolus Duran. John is considered to be a "Brown school painter" who painted mostly behind closed door - indoors, where there's muted colours of any given object, emphasising more value changes and so called Chiaroscuro (difference between light and shadow) 

After many years of making portraits of American, England and Parisian high society John became little bit sick of doing his craft. I think He had started to hate commissions so he decided then to travel more and to grab his stuff outside. He used oils outside as this was his primary medium but he oftentimes switched to watercolour for its rapid nature and easy to carry properties. The result was a impressionistic usage of colours - more vivid due to the sunshine outside, without loosing sense of three dimensionality of a brown school painter. His outdoor work I dare to say is maybe twice that better than any of the famous impressionistic painters as we know them (Degas, Monet etc.) - it is mainly due to the Sargent's stellar drawing skills and his sense for Value and structure that he was able to maintain in his outdoor work when applying very truthful colours the same way impressionist did. 

Here's some examples of John's work with my commentary with some explanation to make sense (or justify) about my commentary above:

This is to be considered as an oil sketch. Keep in mind that artist of these times seldom used photography. Which was actually a good thing for honing their skills which John represents strongly here. It was at most one hour sketch done rapidly due to the fact that model looks rather annoyed to stand in the wind :-) Painting is a typical example of the freshness of John's brush strokes and a strong connection of his brown school training and impressionistic colours. 

I'm intentionally picking out an unfinished work, because they can reveal the process of painting itself the best. This sketch in oil indoors is a classic example of the freshness of brushstrokes as we spoke about. He follows the form with his brushstrokes in the lit areas and simplifies shadows to pronounce the focal point (the eyes of the sitter). As you can see to emphasise the focal point even further John uses more simplified brushstrokes that borders with abstract art on the outer sides of a painting to literally nudge us to look the subject in the eyes.

This is a gorgeous lecture on composition by John. If you squint at 50 precent you can see nice abstract shapes that underline the whole painting - the black stripe made out of musicians, focal point of the garment of the dancer. Dancing shadows on the wall are just cherry on top which finishes the whole orchestra. 

Autoportrait. This is an

 example of John's style that he used throughout his carrier for portrait commissions.  Indoor painting with strong (light vs. shadow) Chiaroscuro contrast. The fresh and effortless effect is just an illusion. It actually exists a myriad of letters and notation from John himself how hard and gruesome the process sometimes was. More on that notations and even more other information could be found in a great post by Howard Lyon from muddy colours 

And finally his alligators having an afternoon nap - maestro work with watercolour. This is exactly an example (and you can find another billion of others :-) ) why I think John Singer Sargent surpassed all the impressionistic movement. Reason being that he was able to masterfully combine his brown school education (drawing, strong sense for chiaroscuro) which most of the impressionists lacked and his sense for impressionistic colours. His quality and handling of colours was up to par with the French movement. 

Simply put Sargent was just a master. One of the kind. This is not to say that he was the best. There's no absolute in art I think. But he was one of the best in what he was doing. If you would have anything in mind regarding my take on this prodigy I would be more than happy to answer possible question or to have a discussion.

Sincerely Pete. 

JOHN SINGER SARGENT - aneb "Malíři co kdysi brázdili Zemičku naši"

Ahojte lidi,

nevím, jak se to má s povědomím o representativním realismu a jeho historii ve světovém měřítku mezi námi Čechy. Mám pocit, že hodně lidí u nás nezná umělce, které hodlám zmínit v těchto krátkých příspěvcích a proto si myslím, že tyto příspěvky můžou být užitečné. 

Mnoho z vás určitě zná Alphonze Muchu, který se jako Čech zařadil mezi velikány celosvětově. Dalším takovým zářným příkladem může být velice produktivní ilustrátor Zdeněk Burian. 

Dnes bych se rád ohlédl za umělcem, kterého považuji za nejlepší portértistu, který kdy brázdil naši zem: John Singer Sargent, který byl narozen 12. ledna 1856 a zemřel 14. dubna roku 1925. Američan, který však vzdělání v klasickém representativním umění dosáhl v Paříži, ve slavné škole Ecole des Beaux-Arts. Byl též slavným žákem Caroluse Durana. John se řadí do linie tzv. "Brown school painters" neboli "školy šedých umělců", kteří tvořili převážně uvnitř - indoors (zejména v akademických letech) pod severním světlem, které je nejvíce stále a mění se během dne minimálně. Škola šedých umělců se nazývá tak jak se nazývá protože když tvoříte pod měkkým světlem uvnitř za zavřenými dveřmi, barvy většinou bývají dost utlumené - né tak vividní - prostě šedé.

Po letech slavného portrétování americké, anglické a pařížské smetánky se Johnovi jeho řemeslo malinko zprotivilo a tak se rozhodl malovat jen pro sebe - na cestách. Z olejomalby přesedlal převážně na vodové barvy. Někdy i venku na cestách však olej používal. Výsledkem je impressionistické zacházení s barvami (silně vividní) na obrazech plných slunečního svitu, avšak při stálém zachování tzv. Chiaroscuro efektu neboli silného rozdílu mezi stínem a světlem, kde cit pro tuto záležitost vyzískal právě tvorbou portrétů za zavřenými dveřmi. Dle mého názoru je spojení jeho academického vzdělání klasického ateliéru (rozumějme šedé školy - indoors) a jeho impressionistického zacházení s barvami mnohokrát silnější než u umělců klasického impressionismu, tak jak ho známe, kteří neuměli zachytit tolik iluzi třídimenzionality (Monet, Degas a další) 

Tady je pár příkladů s drobným komentářem k technice a ideami za danou tvorbou:

Tento obraz je považován za "Skicu" olejovými barvami. Jednalo se podlé mého o maximálně hodinovou skicu. Z výrazu tváře modelky je vidět, že asi ve větru dosti trpěla. Tento obraz je typickým příkladem jak čerstvě řemeslo Johna vypadalo plus jeho silné spojení impressionistických barev a smyslu pro trojrozměrnost! 

Schválně vybírám Johnovi rychlé skice a studie z důvodů, že to jsou právě ty nej nej perly, které nám pomohou ocenit práci mistra. Tato opět skica v oleji za zavřenými dveřmi (Brown school) je krásnou ukázkou toho, jak svěží portrét může být. Perfektní smysl pro trojrozměrnost. Všiměte si také, jak je práce štětcem čím dál tím víc "na lajdáka" čím více se vzdalujem od bodu zájmu (obličej). Přesně tak nás John přiměje se podívat subjektu do očí. 

Lekce kompozice. Když přimlžíte oči tak na 50procent, můžete vidět krásný abstraktní design celé kompozice - černý pruh tvořený muzikanty a fokální bod garderóby tanečnice s její mistrně namalovanou rukou. Stíny na zdi jsou už jen krásnou tečkou za perfektní náladou celého obrazu. 

Autoportét Johna Singera Sargenta samého. Toto je provedení, které využíval pro všechny jeho potrét-zakázky. Silné "Chiaroscuro", perfektní a šťavnatá práce se štětcem (on se opravdu nebál na štětiny jeho štetce nabrat bakulu barvy). Každá "rána" štětcem byla precizně promyšlena dopředu a položena o to precizněji, aby nemusela být později složitě odstraňována. Tímto způsobem mistr docílil efektu, kdy obraz vypadá "fresh" a bez námahy, nicméně nic nemůže být blíž pravdě než poctivá a trpělivá, pomalá a promyšlená malba. Ta čerstvost a odpich ve finálním obrazu je jen iluze :-) Existuje spoustu poznámek od Johna samotného, jak si někdy malbu obrazu vyloženě protrpěl a někdy musel začít X-krát znovu.

A na závěr jeho aligátoři vyhřívající se na šluníčku - mistrnná práce s vodovými barvami. Toto je přesně příklad (a na webu můžete najít asi tak milion dalších) proč i venku John Singer Sargent dle mého názoru silně vyčníval na celým impressionistickým hnutím. Protože John uměl perfektně kreslit a nebál se proporcí (díky klasickému tréninku), i takovýto složitý objekt zvádl s bravůrou. Kvalita barev a harmonie barev za impressionismem nikterak nezaostává - naopak. 

Sargent byl mistr, nasekal neuvěřitelné množství práce a výše uvedené je pouze jen výňatek/nicotné procento z toho, co stvořil. Kdyby vás napadlo, co byste se o něm chtěli dozvědět dál, rozhodně dejte vědět a já se vynasnažím v novém článku. 

Peťas

Mirror instead of life drawing sessions

Yesterday I woke up at 4 am and didn't want to sleep. It was 45 minutes till my alarm clock would ring so I decided that I would use the time given to me for sketching. I took some old cardboard paper (it has a nice toned and sturdy surface) fountain pen and white chalk. There's a mirror on my drawing table and I was lazy to put clothing on my self so I saw the opportunity to do some anatomical studies on myself.

Mirror gives you analogical interpretation of a depicted object the same way as seeing things from life.You have the same optical experience as you would have being drawing from life figurative sessions. It is a far more better option than working from photos, that could give you false illusion. Mainly it is a shape transition that you have within your subject. Analog mirror gives you far more wider range of edges starting from crisp edges - cast shadow or the edge between foreground and background in some cases, firm edges, soft and lost ones. Photograph has a tendency to flatten down the picture and make things more in focus.

To name all the benefits: If we work from life we have truthful information about edges as I mentioned above, we can see more information in the shadows (photography has a tendency to make shadows more dark a duller, and we see more saturation and chroma in the highlights (photography makes it more whitish)

If you don't have life figure classes in your town (in our city of Zdar nad Sazavou we definitely don't have any) or you don't have time to commute all the hours to get there mirror is a great servant. Your spouse should make a same service if she/he's willing to pose for some time...

I was ready to draw 3 minutes right after I'd woken up. This is really beneficial because it frees you up from decision making - It is just so easy that you can't say no to do that. After 45 minutes I ended up with 3 sketches.

To draw with pen and ink is a great option - you're forced to make decisions that you don't have the option to change. You just don't fuss around. Pen and its linear nature supports your need to describe the form and shape in 3D and forces you to focus on high quality STRUCTURE - Which is one of the two most important pillars of drawing.

With that saying it is not good to forget about GESTURE which should precede STRUCTURE and because the ink isn't erasable your gestural lines will show trough from your drawing. This could serve you down the road after several years even, when you can check how you'd been thinking about gesture and what has improved or what hasn't. It is like a mirror in to you past. Believe me that this scratchy, charming sketches will be well cherished after many years!

Here's my sketches:

If you would like this kinds of articles please don't be shy and write a comment in the comment section. You can suggest what you would like to hear about next or leave a suggestion what to improve.

You can also check my official website

Pete 

Zrcadlo místo hodin živého figurativu.

Dneska jsem se ve 4 ráno probudil s tím, že se mi nechce už spát (dost divný) a tak jsem se rozhodl, že do budíku budu prostě skicovat. Vzal jsem staré rozstřihané obálky, které mají příjemnou neutrální šeď, plnící pero s černou tuší a křídu. U stolu mám zrcadlo a jelikož jsem byl línej se obléci, tak jsem spatřil příležitost udělat anatomické studie na sobě samém. 

Zrcadlo poskytuje analogickou interpretaci vnímaného obrazu uplně stejně, jako byste byli na hodině živého figurativu. Optický vjem je prostě stejný. Je to mnohem lepší metoda než pracovat z fotek, které občas klamou. Zejména pak přechody mezi jednotlivými tvary objektu mají daleko širší škálů tzv. Edges (hran), které vyjadřují, jak je přechod mezi stínem a světlem razantní nebo naopak gradující. Foťák má tendenci tuto "šířku pole" zploštit a hodně věcí zaostřit. Když děláte studie tzv. "life" máte daleko pravdivější info ohledně edges (hran), vidíte víc ve stíněch (fotky mají tendence stíny více tmavit) a tvoříte-li v barvě, barevnost je více pravdivá než fotky - fotky obecně "vybělují" v nejsvětlejších pasážích a vyseparovávají vividnost barvy ve stínech. 

Nemáte-li tedy ve vašem městě hodiny živého figurativu (u nás ve Žďáře zatím o ničem nevím) nebo se vám, máte-li to štěstí hodiny aktu v okolí mít, nechce kvůli dopravě trmácet hodinu tam a hodinu zpět, zrcadlo je opravdu skvělý pomocník. Nebo i Vaše družka/druh mohou posloužit stejně - chce se-li jim tedy nechybně nějakou tu chvilku pózovat...

Já byl po probuzení ready za 3 minuty, což je fakt výhoda a zbavuje vás to rozhodovací paralýzy. Za 45 minut jsem vytvořil zhruba 3 skicy. Tvořit perem s inkoustem je dobrá volba, jelikož nemáte možnost věci vygumovat - opravit. Učí vás to být rozhodnými a většinou linku rozhodnout předem v hlavě - zanalyzovat ji. Pero navíc podporuje vaši potřebu popsat formu/objekt více třídimenzionálně nutíce vás zaměřit se na kvalitní STRUKTURU - jeden ze dvou základních pilířu kresby! 

Není však radno, domnívám se, zapomínat na GESTO a protože pero nejde vymazat, gesturální linky "prokukují" krz skice, což vám ve vašem skicáku může pomoci jako památka na vaše myšlenkové pochody při analyzaci gesta - neboli energie pózy. I za 5 let až otevřete skicák vám tyto linky napoví jak jste o té energii přemýšleli - je to něco jako pohled do minulosti. 

Ranní skica No.1

Ranní skica No.2

Ranní skica No.3

Díky za váš čas, tož trika dolů, zrcadlo na stůl a praxe může započít...

Peťas

2 MOST IMPORTANT PILLARS OF DRAWING

Hi there again!

I've just made a promise to myself that I will be writing every 20 minutes after I finish my every meal so you can look forward to read more articles from me (I eat a lot and often :-)). I set the time limit for 20 minutes to make this habit gradually and not to fire out after a few days.

Today, I would like to talk about two basic pillars of drawing and painting and representational art in general which I think you US and English speaking folks are maybe more familiar with than my brothers in the Czech Republic. I think that the main reason is that there's a lot more out there in therms of literature and resources on the web in English than it is in my native language. That is the reason that this very article is already released in Czech version on my blog.

The main two things to look out for when drawing and painting is:

GESTURE
STRUCTURE

I did not come up with it of course, I learnt this from my cyber-mentor Steve Huston, Stan Prokopenko, Jeff Watts to name a few. It is a basic idea of what the picture is all about when it comes to its foundation (another basic and vague Idea is composition but I will write about it in the future. Let's focus on the topic for a today's article:

GESTURE simply speaking is the fluidity, gracefulness of depicted subject. It is a basic "watery" idea of everything that is organic or alive. It is a graceful connection of the parts, it is a wholeness. We consist from 90 precent or so of water. GESTURE is the energy within us. As an analogy in music it is a whole composition, whole song with a massage to deliver. In dance it is the whole show.

Fir. 1. Examples of my gestural sketches. It is a good habit to set yourself a timer for 1 or 2 minutes to be forced to express only the motion within your object (in my case the figure). Just to be forced to express essentials.

If I were to describe STRUCTURE simply I would say that structure is the 3D feel of the subject of all the parts of it. It is a architecture of the subject. We try to describe it with the width, length and depth of a subject as soundly as we can with all the limitation that we have - 2D paper, canvas, mural wall. With structure we try to make an illusion of a 3D feeling on the flat surface.

There's miriad of tools to do that and I hope I'll be able to deliver all of them (or the majority of them) in the future posts. 

Fig.2 My structural studies on the example of the arm and the thumb. As you can see in the arm example there are still visible so called "ghost lines", these are representative of the gesture that preceded the construction it self. From this we can say: GESTURE COMES FIRST! (those drawings are made on the basis of teaching by mr. Steve Huston)

Gesture is really the hardest part to jolt down. It is the most ethereal factor of the subject it is a right brain, subconscious feel for the figure or landscape or still life or animal to anything else. You have to try to find a long axis within your subject. The most energetic wave sort to speak. It is learnable but I believe it is a lifetime pursuit (again actually I've started to believe that based on the people that I admire - Steve Huston, Jeff Watts, Richard Schmidt, Sargent, Stan Prokopenko and the list could go forever! and I've started to believe that based on my practise also)

Structure is more logical pursuit to handle. We should study how to distill down a particular subject in order to describe the form - the structure - the architecture. In the case of human anatomy we should study how to convey any particular part and pose of it. There's a lot of literature how to do that and it is a great habit to have - just spent an hour or so studying (actually drawing) how to draw a hand, leg for example or how to convey house in perspective end so on. 

In the case of a human firuge and portrait I highly recommend to check Stan's Prokopenko  channel.

In the case of books I would start with Andrew Loomis's books (all of them)

Here's the side note:

In the art there's no rules there's only tools (Glenn Vilpu). If someone is a lot dogmatic about something be wary of that and always try to have some distance from the saying and use your conscience and independent will to decide if there's something useful about that saying. I want you to have this in mind for my future posts as well any time when I try to pass on some wisdom. Art Ain't dogmatic and that's a luxury that we artists have.

With that I want to say about this GESTURE - STRUCTURE relationship that the GESTURE COMES BEFORE STRUCTURE. It is wise to always find a gesture first - loose lines of action and put structure on top of it. It is the very essence of it and this relationship makes actually a lot of sense. 

With that goes another warning - gesture-structure relationship is a balancing act - If we have to much of a gesture and no structure picture may look hazy, flat and without sense of depth. On the other hand to much structure can feel rigid and your graceful lady can end up looking like a Frankenstein. 

Uff. That would be all from me for today. I think there's always something to say or discuss in the realm of art so if you would have a suggestion for a topic to cover or some ideas to add into a topic please feel free to express yourself in the comment section. 

If you want to be updated every time I put something new on the blog sing up for a newsletter on the right sidebar. Just put in your e-mail and you will be in touch.

Pete

and now just headphones (Tim Ferriss), coffee and a comic book making since there's a deadline

2 nejdůležitější aspekty úspěšné kresby

Ahoj Tě znovu,

To je cvrkot viď? Novej příspěvek na bloggu. Tak nějak jsem si předsevzal, že se tady budu snažit vždy něco plodit 20 minut poté, co dojím, abych si z blogaření vytvořil solidní a hezký návyk, takže se můžeš těšit na přehlšle informací (to víš jím tak nějak často :-)) No a 20 minut jsem si zvolil proto, abych začal pozvolna a mě se to nepřesytilo a já pak zase neskonal a půl roku nic nenapsal.

Dneska bych se rád opřel do dvou základních pilířů kresby a reprezentativního umění obecně, o kterých jsem přesvědčen, že jsou pro solidní tvorbu esenciální (né, že bych to jako vymyslel - převzal jsem to od jiných - Třeba Steve Huston. To je dravec! Určitě se mrkni na jeho práci přes google). Je jedno ať už se jedná o rychlou skicu na novinový papír, malbu či nástěnnou fresku - tyto základní principy jsou uplatnitelné za jakýchkoli podmínek. Těmito základními prvky jsou:

GESTO
STRUKTURA

Zjednodušeně řečeno GESTO je fluidita, "ladnost", živelnost representovaného objektu. Je to základní prvek, od kterého se všechno odvíjí. Je to energie, který daný objekt obsahuje. Analogicky v muzice se jedná o melodii a celkovou kompozici, která drží všechno pohromadě. V tanci je to celá sestava baletky, v literatuře je to zápletka atd. atd. Jedná se o konektivní prvek, jedná se o duši, která spojuje jednotlivé prvky ladně do sebe. Je to například ladnost přechodu ruky od ramene přes loket až po zápěstí v případě figurální kresby)

Obr. 1. Příklady GESTURÁLNÍ kresby - Je dobré si dát max. 1 až 2 minuty na tyto rychlé skici, aby jsi neměl/a čas být přehlcen/a detaily - je dobré být nucen zachytit esenciálno pózy - právě tu fuiditu:

Zjednodušeným vyjádřením STRUKTURY je třídimensionalita, architektura daných jednotlivých částí zobrazovaného objektu, ať už jde o cokoli. Je to to, co dává objektu pocit hloubky, výšky a šířky. Je to naše snaha ziluzionizovat (hmm pane to je mi slovo :-) ) pocit 3D na fyzičnu a naturální 2D povaze papíru, plátna, zdi. Analogicky do muziky převzato, úlohu strutury plní akord, nota, či jednotlivý nástroj celého orchestru. V literatuře to jsou jednotlivé postavy daného románu, prostředí apod. V tanci jednotlivé kroky choreografie...

Obr.2. Studie STRUKTURY na příkladu paže a palce. Jak mužeš v případě paže vidět pod strukturální analýzou je ve formě takzvaných "ghost lines", což by se dalo volně do češtiny přeložit jako "Mlhavé linky" stále vidět moje gesturální kresba. Tím chci říct, že Gesto předchází Strukturu:

GESTO je velmi těžké racionálně uchopit. Je to ta schopnost pravé hemisféry, to vcítění se do objektu a jeho ladnosti. V gestu se můžeme snažit dosáhnout mistrovství celý život a nemusí se nám to povést - proto musíme mít rádi tu cestu za ním. STRUKTURA je naopak vcelku dobře pochopitelná. Je to prvek, prostředek, kterým víceméně popisujeme danou věc pomocí různých pomůcek - například šrafa, stínování apod. S pochopením této problamatiky Ti mohou pomoci lidé, kteří už si prošli trništěm a tak Ti můžou mnohdy zkrátit cestu o desetiletí. Proto je dobré si vyhledat mentory. V realmu portréru a figury to může být například Stan Prokopenko na youtube. Z knih bych pro začátek rozhodně doporučil knihy Andrew Loomise. 

Jenom lehce odbočím:

Věřím, že v kresbě a malbě a pictoriální tvorbě obecně neexistují pěvně stanovená pravidla. Pouze spíše poučky - doporučení vycházející z praxe. Když Ti někdo bude zatvrzele tvrdit, že něco nesmíš! měj se na pozoru a vždy to filtruj přes svoje racionálno a svoje vědomí. Např. když Ti řeknou, že se tužka nesmí mudlat je potřeba to brát z rozvahou. 

Výše zmíněný odstavec uvádím jako prerikvizitu pro všechny "poučky", kterými tady budu házet do pléna. Prostě je potřeba to brát s klidem :-) 

A tu je jedna z oněch pouček (čti doporučeních),  která přinesla léty ověřená praxe statisíců umělců po selém světě: GESTO VŽDY PŘEDCHÁZÍ STRUKTURU. Je to už dáno povahou oněch dvou aspektů - Gesto je konektivita konstrukční součástí. Gesto je celek, konstrukce jsou dílčí části. Proto je vždy dobré, ať už se jedná o dílo jakéhokoli rozsahu, začít uvolněně gestem a strukturu "lepit" na něj.

Ať se jedná o jakékoli umělecké odvětví mezi gestem a strukturou existuje tzv. Fine Line - ideální rozpoložení řekl bych. Je to akt balancování, kdy vyvažujem oba aspekty proti sobě. Když máme dílko pouze gesturální, může působit mlhavě bez solidních základů a ploše. Máme-li v díle zase moc struktury bez patřičné fluidity může náš záměr vypadat jako takový malý Frankenstein. 

A to by bylo pro dnešek asi vše. Děkuji Ti za Tvůj čas čtení těchto řádků. Pokud by jsi měl/a něco konkrétního na srdci, čemu bych se mohl pověnovat nebo vysvětlit, určitě neváhej nechat komentář dole v sekci pro komentáře nebo se vždycky rád dozvím, jak svoji práci zlepšit, takže i konstruktivní kritika je vítaná. Publikovat na blog budu poměrně často a jestli nechceš, aby Ti něco uteklo, můžeš se přihlásit k odběru novinek - stačí v pravo zadat tvoji mailovku (kolonka Subscribe for a news). 

Peťa

A teď už jenom sluchadla (s podcastem), káva a hurá na comiksy, přecejen tam visí deadline

More "How to draw" blog posts for the near future!

Hi there to you all, good brothers and sisters,

It's been a while (half a year) since I wrote my last blog post here about how I work and what I think is the fundamental principals if one wants to create representatively- meaning how to draw, paint or otherwise depict things that we are somewhat familiar with. I can't speak about abstract art (although there's a place for it in representational art as well but about that another time! )

Till now this blog has been purely in English but I decided to make it bilingual for sake of my brothers and sisters from Czech Republic. Yes, you guessed it - the second language of this blog is Czech (Since I'm a proud Czech citizen and I'm somewhat proficient at it) If you would be interested to look at the writing in this language (at least for laughs that you're not able to discern a single word), you can check the right side bar at the top for a language switcher. 

This blog is about what I do, how I do it a why I do it and WHY! it could be a good thing for you to do as well (benefits as calming down, letting out all the stress from hard day's work and maybe to have something to hang on the wall in your bedroom)

I also love to talk about life in general - you know - philosophy of art, psychology in turning things around (you know I was a construction engineer that burn out heavily) and so on. 

For those who don't know me yet (majority of you), you can check my official website:

https://stranikart.com/en/

WHAT DO I DO IN THE MOMENT?:

As a freelance illustrator I'm currently working on a comic book in collaboration with comic book freak (in a good sense) from Prague named Jonas Ledecky. If you're not familiar with Jonas you can find him here:

https://jonasledecky.myportfolio.com/work

We should release the comic book sometime in the heat of the summer - it is not set in stone yet but I definitely should be done with it around this time. Comic book is based on the famous Czech Writer -  Karel Čapek and his detective short stories from the 30's called "Povídky z jedné a druhé Kapsy" (It is a mouthful isn't it? :-) ) 

Jonas is a comic book freak which I admire a lot in him. You know comic book is a brutal area of creative endeavours. You have to rely heavily on your imagination and that's hard and painful believe me. In future posts I will touch on this topic how I make this things easier (or try to). Since this is a blog about visual creations I attach some panels from the short story that I'm about to deliver:

Night scenes would be on the dark bluish background and all the scenes within daylight would be with an ochre fill. Highlights would be brought out by adding white to simulate the work on toned paper (Although it is a digital colorising). I ink the drawing by hand mostly using black ink and fountain pen. 

So that's all for now. I wanted to check up with you and tell you that we can have an interesting relationship in the future where I can share some useful tips with you about my creative process maybe to give you an idea for your work or maybe to selfishly receive some suggestion from you how to improve my work further. I hope for a mutual artist's relationship and that we will engage together in foreseeing future. 

Best regards, Petr

Bloggaření o tom jak kreslit!

Dobrý den člověče,

je to chvíle (půl roku), co jsem tu naposled na nástěnku "přilepil" nějaký ten příspěvek o tom, jak tvořím a co si myslím, že jsou zásadní principy, chceme-li tvořit representativně - myšleno tak nějak kreslit, malovat objekty, se kterými jsme jistým smyslem familiérní. O abstraktním umění bohužel nemám páru! (Nicméně i abstrakce má v representativním umění místo, ale o tom až jindy)

Do teď (myšleno do mého posledního příspěvku z lednu letošního roku :-) ) jsem vedl tento blog jen v Angličtině - to víš tak nějak se do toho jazyka obout bylo potřeba. To se dneškem mění. Napravo tohoto blogu, na tom sloupci, kde je bio o mně a archiv a nějaké ty odkazy je i možnost nastavení v jakém jazyku můžeš příspěvky číst. Nicméně všechny staré příspěvky zůstanou pouze v Angličtině (To celý překládat - to by byla práce na celý prázdniny). Máš-li zájem přečíst si i tyto starší příspěvky klikni si sem:

https://petrstranikart.blogspot.com/search/label/EN

Tento blog je hlavně o tom jak co dělám, proč to dělám a PROČ zrovna i pro Tebe by mohl být obor representativního umění přínosný! (benefity jako že vyklidníš, vyseparuješ myšlenky co Tě trápi atd. atd.), nehledě na to, že si můžeš zplodit něco na stěnu, co tě bude těšit)

Nicméně i filosofie života a psychologie si myslím, že jde v ruku v ruce s tvořivostí, takže se můžeš těšit i na tyto aspekty probírné do hloubky.

Pro ty, co mě ještě neznají (majoritní většina z vás) vás zvu mrkout na mé ofiko stránky: https://stranikart.com/cs_cz/

Momentálně se věnuji tvorbě komiksu s Jonášem Ledeckým, který by měl vyjít někdy kolem prázdnin - nevím jak to je s tiskem a produkcí nicméně já mám deadline nastavený takhle. Komiks je na základě povídek od Karla Čapka s názvem z jedné a druhé Kapsy. Scénář má komplet na starosti Jonáš. Kdo byste neznal tohoto komiksového výtvarníka tak tu je link:

https://jonasledecky.myportfolio.com/work

Jonáš je "trhač" v dobrém slova smyslu a jeho disciplínu pro komiks (Je to těžký - až brutální obor) se snažím s jeho dohledem nasát, jelikož si myslím, že je to pro rozvoj jeden z nejlepších oborů (musíš ty scény z hlavy vytvořit - tvoření z hlavy bolí, tomu věř) 

Tu je pár ukázek z připravované povídky, kterou mám na starosti:

Noční scény budou podlity lehce desaturovanou modří a denní scény okrovou žlutí. Asi tak nějak jako by se tvořilo na tonovaném papíře, který Ti už svým vzevřením poskytne střední hodnotu šedi a ty pak buď přistínuješ pasáže co jsou tmavší nebo použiješ bílou křídu pro vše co je světlejší. Nejsem moc fanda tvorby v plných barvách - může to být moc pouťové a tím pádem odvádět pozornost od příběhu jako takového. 

JO PŘÍBĚH SE PTÁŠ?

Je to vlastně taková "lidská", náturou právě hezky česká detektivka z let první republiky, prostě z let poctivých četnických služeb. Víc Ti asi zatím prozradit nemůžu.

No nic to je tak všecko pro teď. Musím jít tvořit. Takže se těš (jestli jsem Tě namlsal teda) na příště. Můžu se opřít do toho jak dělám komiks, jak skicuju, či třeba maluju v oleji, jak přemýšlím o filosofii v umění. Poskytuju Ti to oplátkou za to, že svůj drahocený čas tráviš čtením těchto řádků.

Peťa

My First Imaginative Fantasy Picture In Adobe Photoshop

I have always loved dragons, warriors, heroes etc in various fantasy novels and stories. One that stands out obviously is the whole franchise from middle earth. Recently I read one trilogy called "Summoner" by Taran Matharu and I have to say It was really refreshing and the plot and the whole universe is quite unique.

https://www.goodreads.com/series/130699-summoner

My picture is a scene that I imagined while reading the pages from the first book "The Novice" where the main character abandoned his home with his Imp that resembles a small dragon. In the scene Imp made a fire for our main character to get him little bit warmer.

I decided to do this work based on the story that haven't gotten so much artwork yet because It is quite new book and I didn't want to be biased in any possible way (If you think about it that's quite harmful in the case of LOTR movies - because now we have a firm picture about environment, scenes and even the appearance of characters in the given universe)

I started project with pencil on paper:

Sketch #1

This sketch and the one that follows were done from imagination. That is to say that I erase a lot and chase the idea quite religiously - It is not a loose sketch - I spent about an hour on each of these because of that. I would love to have that ability to sketch something in 5 minutes :-)

in the pencil sketch above Imp is right in action of spitting the fire and the whole composition is quite flat so I decided to give it a little perspective and since in the book the Imp is wingless I decided to put the wing out of the picture as well. After some thought I realised that it would be better to portray the scene as a "aftermath" with the fire right in the picture. For next stage of sketching I went right into photoshop - because erasing in this program isn't that cumbersome. 

Fletcher (the main character) and the Imp Sketch #2

From this sketch I proceeded to the final painting. I downloaded a loads of reference images - about dozen forests, fires, characters near the fire, dragons etc. I didn't rely on any given reference so much always striving to make the appearance my own. 

I have to say that painting and drawing from life is much more relaxing and easier than to make a scene completely out of your imagination. The most rewarding thing on this kind of work for me is the final product when your vision is somewhat realised. 

I have to say that in the original series the imp's appearance in "The Novice" book is lot more smaller and can actually fit behind your neck as a small ferret so I deviated a lot in this case. I used it only as a inspiration. 

So here's the final painting:

Fletcher and Ignatius (digital)

In overall I'm happy with a picture and the whole process of picture making. In the hindsight I have to admit that the first pencil sketch had more impact composition wise - it makes you think more about the scene out of the frame (the fireplace isn't included in the picture) and hence makes it maybe more interesting. Maybe the final painting is too literal..

What do you think? Let me know in the comments below.

Pete